Nedostatečný vlasový porost jsem zakamuflovala pletenou čelenkou, která v první fázi držela vnější dřevěnou oporu (malý rovný klůcek) na temeni hlavy; ta však ani po důkladném přišití „kůže“ nebyla schopna se udržet na daném místě.
V polních podmínkách jsem s nadšením vylovila z notebooku střih na panenkovské kalhotky, zveřejněný
zde. kdysi na svém webu, podle něhož jsem v zápětí jedny z utěrky ušila. Místo gumy jsem si vypomohla kroucenou šňůrkou z háčkovací příze utočenou pomocí jedné metly na mixéru.
Na košilku padla druhá utěrka a pro základní střih vhodně posloužil bryndáček. Ukončení rukávků jsem prošila barevným stehem a krk ozdobila háčkovaným límečkem.
Myslela, že mám hotovo, když se do mého počínání vložil Tom, který nejevil po celou dobu valný zájem. V celé záležitosti nakonec sehrál roli špičkového chirurga jako z americké kliniky Mayo. Opovržlivě se vyjádřil k mé nedostatečné a neestetické opoře hlavy a vyslovil názor, že by se měla zafixovat vnitřně přes gebulku pomocí dlouhého drátu nebo jehlice. Aniž bych ho ponoukala, iniciativně šel hledat vhodný materiál. Přinesl kus drátu, nůž na zeleninu a 30 eurocentů, čím si malá zaplatila náročnou operaci. (Smííích)
Zakřivený drát nevypadal na první pohled jako vhodná pomůcka, ale zkrácením, vykováním do dlouhého hrotu a vybroušením špičky na betonu byla opora hlavy připravena k použití. Avšak jsem nepředpokládala, že mu budu muset asistovat příšernému úkonu a Sandru při napravování držet. Vybrali jsme místo na hlavě tak, abychom nezničili oči a pokoušeli se ocelový trn protlačit lebkou a tělíčkem. Bohužel jsem ji musela v oblasti hrdla "reoperovat", protože došlo ke vzpříčení molitanu. Po tomto zásahu byla opora snadno usazena na své místo a po závěrečném zašití panenka připravená ke konečné úpravě.
MSF
